patrtit.jpg

HEDÁTE ZAMĚSTNÁNÍ ?

Pomůže vám náš regionální katalog


DEJTE O SOBĚ VĚDĚT

Potřebujete vlastní webové stránky? Chcete vytvořit originální logo, navštívenky, letáky, plakáty, pohlednice, Pf nebo jinou propagaci? Kontaktujte grafické studio Rasgraf
mal.jpg
MUDr. Tomáš Lebenhart je vyznavačem "Celostní medicíny" Jeho ordinaci naleznete ve Vídeňské ulici proti prodejně Unicos


Diagnostikujte a harmonizujte své tělo pomocí přístroje OBERON


cig.jpg

Dnes, v době internetu, snad už nikdo nepochybuje, že lidé jsou laboratorními morčaty mocných. A i přes mohutné kampaně, vytvářené „seriózními“ vědci šířené „seriózními“ mědii, když člověk chce, najde i úmyslně potlačované informace. A tak už nikoho nepřekvapí, že největší bojovník proti Islámskému státu USA, je zároveň jeho stvořitelem a největším dodavatelem zbraní. Chemtrails na modré obloze už málokdo považuje za sražené vodní páry atd. Zkusme tedy připustit, že i s tím kouřením to může být jinak, než je nám oficálně vnucováno.

Přišlo to z Ameriky

Evropané se poprvé seznámili s tabákem v roce 1492, když Kolumbus a jeho společník výzkumník Rodriguo de Jerez poprvé viděli kouřit kubánské domorodce. Ještě týž den si de Jerez poprvé zabafal a shledal kouření velice uvolňujícím, přesně tak, jak ho místní ujišťovali. To byla důležitá událost, protože Rodriguo de Jerez odhalil to co kubánští a domorodí Američané věděli už po staletí: že kouření doutníků a cigaret je nejen relaxační, ale kromě toho léčí kašel a další lehká onemocnění.

Během méně než jednoho století se kouření stalo velmi oblíbeným a v celé Evropě přijímaným společenským zvykem a z kolonií byly dováženy tisíce tun tabáku k uspokojení rostoucí poptávky. Stále víc spisovatelů velebilo tabák jako univerzální lék na různé lidské choroby. Počátkem 20. století kouřil téměř každý druhý člověk, ale výskyt rakoviny plic zůstal na nízké, téměř nepodchytitelné úrovni.

Proč tedy zakazovat kouření?

16. června 1945 došlo k děsivé kataklyzmatické události, která se nakonec stala příčinou toho proč západní vlády navždy překroutily představu o kouření. Proběhl notoricky známý nukleární test „Trinity“, první špinavé jaderné zbraně, která explodovala v atmosféře. Šestikilogramová koule plutonia, komprimovaného na nadkritickou hodnotu čočkovými náložemi výbušniny. Trinity explodovala nad Novým Mexikem silou rovnající se zhruba 20 000 tunám TNT. V několika sekundách byly nasáty do atmosféry miliardy smrtících radioaktivních částic a vyneseny až do nadmořské výšky takřka deseti kilometrů, odkud je vysokorychlostní jetstreamové proudění rozneslo široko daleko.

Americká vláda, která předem věděla o radiaci a byla si velmi dobře vědoma jejích smrtících účinků na lidské bytosti, přesto neomaleně nařídila provést tento test v naprostém pohrdání lidským zdravím a životy. Právně to byla trestuhodně hrubá nedbalost, ale o to se americká vláda nikdy nestarala.

    Jestliže někde na pláži na vaší pleti náhodou přistane jediná mikroskopická částečka radioaktivního spadu, dostanete rakovinu pokožky. Po vdechnutí jediné částečky téhož smrtícího svinstva vás nevyhnutelně očekává úmrtí na rakovinu plic. Pokud totiž náhodou výjimečně nejste šťastný kuřák cigaret, zaryje se pevná mikroskopická radioaktivní částečka hluboko do plicní tkáně, naprosto udolá omezené tělesné zásoby vitamínu B17, a vyvolá nekontrolovatelné buněčné bujení.

    Jak si můžeme být tak naprosto jisti, že částice radioaktivního spadu opravdu vždy vyvolá rakovinu plic je-li osoba exponovaná zevnitř? Vědci v průběhu let nelítostně obětovali desetitisíce myší a krys, jejichž plíce úmyslně vystavovali působení radioaktivních látek. Exaktně doložené výsledky všech těchto mnohostranných experimentů jsou identické: u KAŽDÉ myši nebo krysy se vyvine rakovina plic a každá myš nebo krysa na ni pojde. Celkovou závažnost rizika rakoviny plic kterou lidé získávají z atmosférického radioaktivního spadu ani nelze nadsadit. Předtím než Rusko, Británie a USA postavily 5. srpna 1963 atmosférické testy mimo zákon, bylo už v ovzduší rozptýleno více než 4200 kilogramů plutonia. Jelikož víme, že méně než jeden mikrogram [miliontina gramu] vdechnutého plutonia u člověka zapříčiní terminální rakovinu plic, víme také to, že vlády našich přátelských spojenců umístily do ovzduší a životního prostředí obecně na 4 200 000 000 [4,2 miliard] letálních dávek, přičemž poločas rozpadu těchto radioaktivních částeček je minimálně 50 000 let.

    Výše zmíněné plutonium je částí vlastní jaderné zbraně před detonací, ale daleko největší množství smrtelně radioaktivních částic je vytvořeno z obyčejného prachu nebo písku, odsátého při výbuchu ze země, a ozářeného. Budeme velmi tolerantní a budeme počítat na jeden test jen 1000 kg povrchového mateiálu.

    Před zákazem testů provedlo Rusko, Británie a USA celkem 711 jaderných zkoušek v atmosféře. 711 000 kilogramů mikroskopických radioaktivních částeček, k nimž ještě musíme přičíst původních 4200 kilogramů materiálu ze samotných zbraní. Takže tu máme celkem 715 200 kilogramů. Při více než miliónu letálních dávek na kilogram to znamená, že vlády zmíněných zemí zamořily atmosféru více než 715 000 000 000 [715 miliardami] takových dávek, což je dost, aby u každého muže, ženy a dítěte na Zemi mohly 117-krát vyvolat rakovinu pokožky či plic.

    Radioaktivní částice nemohou „pohasnout“, přinejmenším ne za vašeho života či života vašich dětí a vnoučat. Při poločasu rozpadu 50 000 let, nebo i delším, s námi tyto nespočetné triliony smrtících, vládami šílenců vyprodukovaných radioaktivní částic budou v podstatě navěky.

    Dvanáct let po kataklyzmatickém testu Trinity bylo západním vládám naprosto jasné, že se jim věci začínají vymykat z ruky. Zpráva Britské rady pro lékařský výzkum z roku 1957 uvádí, že celosvětová „úmrtí na rakovinu plic se v období mezi 1945 až 1955“ více než zdvojnásobila, ačkoli nebylo nabídnuto žádné vysvětlení. V průběhu téhož desetiletí se počet úmrtí na rakovinu v bezprostřední blízkosti Hirošimy a Nagasaki ztrojnásobil. Od roku 1945 až do oficiálního ukončení atmosférických zkoušek v roce 1963, zaznamenal nárůst výskytu rakoviny plic na pacifických ostrovech pětinásobek.

    Je třeba najít viníka

    Jak lidem nejlépe dokázat, že si způsobují rakovinu plic sami,to znamená moci jim říkat, že sami nesou vinu za způsobenou újmu na zdraví tak, aby z toho nikdy nemohla být obviněna nebo dokonce žalována žádná vláda? Jedinou samozřejmou látkou, kterou lidé kromě vzduchu vdechovali do plic byl tabákový kouř. Různí mizerně kvalifikovaní lékařští „výzkumníci“ zčistajasna zjistili, že tonou v impozantních státních dotacích s cílem: „Dokažte, že kouření způsobuje rakovinu plic!“

    A tady vznikl problém

    Aby libovolná teorie byla vědecky akceptovatelná, musí být nejprve prokázána v souladu s tvrdými požadavky, na nichž se vědci všeobecně dohodli. Především musí být izolován podezřelý agens [zde tabákový kouř] a poté použit v důkladně kontrolovaných laboratorních experimentech k předvedení deklarovaného výsledku, to znamená rakoviny plic u savců. Navzdory tomu, že v rámci pokusů byly doslova desítky tisíc obzvlášť náchylných myší a krys vystaveny ekvivalentu 200 cigaret denně, nakonec až na několik let, se „lékařské vědě“ ANI JEDNOU U ŽÁDNÉ Z NICH nepodařilo vyvolat rakovinu plic! 

    Nešťastná náhoda

    Všechny myši a krysy byly vždy použity jen v jednom specifickém experimentu, a pak utraceny. Výzkumníci tak zabezpečili, aby důsledky vlivu jakékoli testované substance nemohly být náhodně „smíšeny“ s reálnými či imaginárními účinky jiné substance. Jednoho dne si několik tisíc myší z experimentu s tabákovým kouřem „náhodou“ našlo cestu do experimentu s radioaktivními částečkami, které v minulosti vždy spolehlivě usmrtily všechny testovací subjekty. Jenomže tentokrát šedesát procent myší - kuřáků setkání s radioaktivními částicemi přežilo. Jediným odlišným parametrem bylo jejich předchozí vystavení hojnému množství tabákového dýmu.

    Důkazy – kouřením proti rakovině

    Okamžitě byl uplatněn tlak státního dozoru a tato fakta byla zatajena, ale to skutečné vědce neumlčelo. Profesor Schrauzer, prezident Mezinárodní asociace bio-anorganických chemiků, podal v roce 1982 před komisí U.S. Kongresu svědectví o tom, že vědci z testů se zvířaty už dlouho dobře ví, že jisté množství tabákového dýmu působí jako anti-karcinogen [má protirakovinový účinek]. Uvedl také, že jsou-li zvířata vystavena známým karcinogenům [rakovinu vyvolávajícím substancím], působí aplikace dostatečného množství tabákového dýmu proti nim. Mimo již uvedeného výboru pod přísahou dále dosvědčil, že „žádná ze složek cigaretového dýmu se neprokázala jako způsobující lidskou rakovinu plic“ a dodal, že „nikdo nikdy nebyl schopen vyvolat rakovinu plic z kouření u laboratorních zvířat." Jeho vystoupení před kongresovým výborem bylo elegantním řešením jinak komplikovaného problému. Pokud totiž vládní úředníci zablokují zveřejnění vaší vědecké práce, jděte stejnou cestou jako profesor Schrauzer a uveďte podstatná fakta do písemného záznamu parlamentní komise!

    Lid musí uvěřit za každou cenu

    Od dob, kdy byla do protikuřáckého hnutí na počátku šedesátých let napumpována spousta dotací, prošly lékařským studiem snad stovky tisíc lékařů, jimž bylo vštěpováno, že kouření způsobuje rakovinu plic. Většina z nich této lži uvěřila, ale v nátěru už se začínaly objevovat praskliny. Ani těm nejtupějším budoucím doktorům nemohlo uniknout, že mezi prezentovanými daty není žádný vztah, a když se dotázali bylo jim řečeno, že nemají klást hloupé otázky. Věta „Kouření vyvolává rakovinu plic!“ byla převedena na krédo v něčem, co funguje jako mechanizmus náboženského přesvědčení, v němž slepá víra supluje jakýkoli důkaz. Taková slepá víra ovšem potřebuje systém vnější podpory. V tomto případě sehrály tuto roli reklamní agentury a média. Obrazovky náhle zaplavily obrázky strašně zčernalých „kuřáckých plic“,  doprovázené omíláním mantry, že asi toužíte zemřít v hrozných mukách, jestliže od toho ihned neupustíte. Samozřejmě to byl naprostý patetický nesmysl. Na pitevním podnosu vypadají plíce kuřáka i nekuřáka napohled stejně, jsou růžové a jediný způsob jak může soudní patolog poznat, že někdo byl kuřák je, že nalezne stopy po od nikotinu na prstech, balíček cigaret v kapse kabátu, nebo pokud jeden z příbuzných pošetile uvede do záznamu, že zesnulý kdysi kouřil ten ďábelský plevel. A černé plíce na fotografii? Ty patřily horníkovi.

    Proč?

    Co vlastně myši - kuřáky zachránilo před smrtícími radioaktivními částicemi? Jak je možné, že dnes podle reálných čísel na rakovinu plic umírá daleko více nekuřáků než kuřáků. Asi nejblíže k pravdě je profesor Sterling ze Simon Fraser University v Kanadě, který se ve svých výzkumných zprávách přiklání k úsudku, že kouření podněcuje v plicích tvorbu tenké vrstvy hlenu, „která utváří ochrannou vrstvu, bránící libovolným rakovinotvorným částicím ve vstupu do plicní tkáně.“ Radioaktivní částice vdechnuté kuřákem ihned polapí vrstvička hlenu, a pak jsou vypuzeny z těla dříve, než mohou prostoupit do plicní tkáně.

    Toto poznání může být pro nekuřáky poněkud deprimující, ale jsou tu jedna nebo dvě věci, které můžete udělat abyste snížili riziko natolik, jak je jen možné. Místo abyste prchali před kuřáky v místní hospodě či baru, přisedněte si k nim co nejblíže a vdechujte jimi draze placený kouř z druhé ruky. Vytrvejte, nebuďte ostýchaví a nasávejte z plných plic. Nebo můžete sami po každém jídle vykouřit jednu cigaretu nebo malý doutníček, jen tři denně, k vytvoření tenké vrstvičky ochranného hlenu.

    A to není všechno

    kouření nejenže neškodí, ale naopak dokonce prospívá, a to kromě plic zejména neuronům (proto také málokdy jakýkoli kuřák dostane Parkinsona či Alzheimera a silný kuřák prakticky vůbec ne!). A tento výzkum byl dokonce na konci 50. let původně zadán vládou USA proto, aby bylo možno v budoucnu uvažovat o zavedení „zdravotní daně“ právě na kuřivo. Zpráva byla tedy, jakožto nehodící se k původnímu účelu, uložena k ledu — přesněji do archivu Kongresu (a proto je také dnes díky internetu dostupná)

    A další plusy

    sociální soudržnost, zařazení do společnosti ostatních lidí (lidé, kteří si spolu zakouří dělají stejnou věc a cítí se tak být ve skupině, nejsou opomíjeni, zapadají do skupiny)

    lepší zvládání a zvládnutí stresu (cigareta slouží jako berlička, když mám starost, zakouřím si, minimálně mi to pomůže se soustředit na roblém a jeho řešení a cítit se alespoň trošku lépe, také se při kouření vylučují v mozku endorfiny - cítím se tak být spokojený)

    nepřibírání na váze (nikotin zpomaluje vypouštění tráveniny do střeva, naopak průchod tráveniny střevem urychluje a konečně nikotin zvyšuje bazální metabolismus, tedy jakousi celkovou základní energetickou pořebu těla o 10% - tj. cca. 800 kJ)

    kuřáci mají po dobu účinku nikotinu lepší soustředění - je to díky aktivaci acetylcholinové kaskády, dochází také k efektu zlepšení paměti

    dokáže zlepšit aktuální dekompenzovaný (zhoršený) stav schizofrenie a schizofrenické nálady, upravuje nerovnováhu serotoninu a dopaminu v mozku (proto velmi mnoho psychiatrických pacientů kouří)

    u žen kuřaček je menší výskyt rakoviny děložní výstelky (endometria) po 60. roku věku - důvodem jsou hormonální vlivy

    kouření snižuje frekvenci výskytu nebo průběh ulcerozní kolitidy (zánětlivého onemocnění střev vedoucího ke vzniku vředů),

    A druhý důvod protikuřácké kampaně

    Spotřební daně, které se začaly zavádět ve velkém skoro všude s nevědeckým a ničím nepodloženým zdůvodněním, že „kouření přece škodí“. A stokrát opakovaná lež se stává vždy pravdou - přece to každý tvrdí, tak je to pravda“. Přičemž statistikům bylo vládami uloženo začít kouzlit s čísly tak, aby bylo možno spotřební daně ospravedlnit (stejně jako tomu ostatně bylo pár desítek let předtím s povinnými vakcinacemi a podobně).

    Tyto daně totiž platí konečný spotřebitel, ať chce, nebo nechce. Nelze se jim vyhnout a proto dnes tvoří drtivou většinu již neslýchaně obřích příjmů současných státních rozpočtů.

    A proto je tedy dnes jakékoli zpochybnění oprávněnosti výběru těchto daní prakticky morálně rovno daňovému zločinu. Sice zatím není stíháno trestně (o což se však Brusel jistojistě brzy postará!), leč je dopředu psychologicky eliminováno masovým tažením proti kouření a hlavně proti kuřákům - a to v celé Evropě i v části USA. Jde ale jen a jen o to, vsunout do co nejširšího podvědomí současného lidstva podprahovou informaci zaměřenou cíleně tak, kdy každý, kdo si zapálí, tak činil již napříště jen s hlubokým vnitřním pocitem viny a vlastního selhání. Takto zpracovaný člověk je totiž ochoten bez protestů svoji „vinu“ vykupovat při každém zapálení cigarety stále vyššími a vyššími částkami, zvláště když současně s tím dostává další „seriosní informace“ o tom, jak na jeho počínání vlastně ještě všichni okolo doplácejí!

    Tak se kuřáci ocitají zcela dobrovolně a bez protestů na ulicích před hospodami a kancelářemi, považujíc se přitom za zločince, což umožňuje systému vybírat bez jakéhokoli reptání stále vyšší a vyšší spotřební daně. Proto ty masivní „zdravotní“ kampaně, proto ta plošná „osvěta“, proto zákazy a proto onen povyk vůči každému, kdo by chtěl tvrdit něco jiného, než jest povoleno!

    Za vším však hledejme jen a jen chamtivost politiků, jejich touhu vládnout s co nejvíce nakradenými miliardami, z nichž lze přerozdělováním uplatit a na druhé straně hlavně zničit naprosto kohokoli.

    Takže nám z té péče o naše zdraví nakonec zůstal jen ten smrad. Pro někoho smrad. A to je zoufale málo na takovou šikanu.


     


     


     


     


     


     


     

     

    ZDROJE:
    http://vorisek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=194403
    http://wmmagazin.cz/view.php?cisloclanku=2010120007
    http://www.kurakova-plice.cz/koureni_cigaret/kurak-a-koureni/klady-koureni/57-klady-koureni-vyhody-koureni-cigaret-pozitivni-stranky-kuractvi.html
    http://ff-ff.blog.cz/1103/klady-a-zapory-koureni
     
    WEBOVÉ STRÁNKY PODLE VAŠEHO PŘÁNÍ

    Name
    Email
    Comment
    Or visit this link or this one