patrtit.jpg

HEDÁTE ZAMĚSTNÁNÍ ?

Pomůže vám náš regionální katalog


DEJTE O SOBĚ VĚDĚT

Potřebujete vlastní webové stránky? Chcete vytvořit originální logo, navštívenky, letáky, plakáty, pohlednice, Pf nebo jinou propagaci? Kontaktujte grafické studio Rasgraf
mal.jpg
MUDr. Tomáš Lebenhart je vyznavačem "Celostní medicíny" Jeho ordinaci naleznete ve Vídeňské ulici proti prodejně Unicos


Diagnostikujte a harmonizujte své tělo pomocí přístroje OBERON


27.5.2017 Radek Sedláček
stakoureni-cigaretyilu2017051_denik-630.jpg
Povím vám příběh, který se skutečně stal. V našem městě je spousta hospod, restaurací i barů. Malé, útulné pivnice se s postupným zdražováním vytrácejí. Nad vodou je drží štamgasti, kteří tam chodí s železnou pravidelností síly zvyku dlouhá léta. Do jedné z nich chodil každý den odpoledne starý pán. Nechaly se podle něj řídit hodinky. Přesně v jednu se objevil v jedné ruce s hůlčičkou a v druhé s plátěnou nákupní taškou s rohlíky. Měl své místo u stolu. Zřejmě už žil sám, nebo v penzionu pro seniory a tak si po obědě zašel něco nakoupit a potom pokecat s pány do hospůdky. I jeho útrata byla den co den stejná a peníze měl vždy připravené včetně malého dýška. Chápu ho čím dál líp. Nejhorší je samota.A tak si pan Pepíček (budeme mu tak říkat) dal své první pivíčko a ze slastným výrazem ve tváři vytáhl kovovou cigártašku a zapálil si. Z hluboka vtáhl kouř a s výdechem se zapojil do diskuze u stolu, ať už byla o čemkoli. Pivo si vychutnával půl hodiny. Vykouřil u něj 3 cigarety. Pak přišel na řadu malý rum na trávení a druhé pivo. S úderem druhé hodiny vstával, peníze na zaplacení už ležely na stole a odcházel zpět do své samoty. Spokojený a šťastný.
 
Jednoho dne jem do té hospůdky zašel (i já tam chodil poměrně čato) a Pepíček nikde. Zeptal jsem se hospodského, co s ním je, jestli nemarodí, nebo nedej Bože něco horšího. 'Prý ne, jen se dědkové u piva pohádali kvůli politice a sám hospodský do debaty přispěl něčím, co se Pepíčka dotklo a přestal chodit. Za týden už se vědělo, že Pepíček chodí přesně v jednu do jiné pivnice ve městě. Prostě zvyk je zvyk a kontakt s lidmi je opravdu nad všechny prášky.
Utekl měsíc a já jsem znovu v té hospůdce. Přesně v jednu se otevírají dveře a vchází Pepíček. Hlavu hrdě zvednutou s pocitem zadostiučinění a usedá na své místo.
Znovu se ptám hospodského, co se stalo, že je Pepíček zpátky a on mi říká:" Víš Radku, já jsem si to spočetl. Ono se to nezdá,ale Pepíček mi tady za měsíc vypije třicetilitrovej soudek piva, půllitru rumu a občas si koupí cigára. To je skoro tisícovka zisku a tu na zemi nenajdeš. Tak jsem jednoho dne sedl do auta, zajel pro Pepíčka do tý druhý hospody, omluvil se mu, zaplatil mu ty dvě piva a přivezl ho sem zpátky."
Pepíček měl oproti jiným podobným tu výhodu, že bydlel ve městě, kde není jen jedna hospoda. Kdyby žil na vesnici, musel by sám ohnout hřbet a přijít, nebo trpet hrdostí a samotou doma. 
Já vím, je to blbá tisícovka, ale z toho tihle hospodští v malých pivnicích s štamgasty žijí. Z takových strejdů, kteří přijdou večer na karty přežívají desídky vesnických hospod. Ale to nevysvětlíte lidem, kteří berou stotisícové platy a cpou se v poslaneckých kantýnách výběrovými potravinami skoro zadarmo. Protože kdyby pro ně bylo tisíc korun důležitých, nikdy by nemohli schválit tolik nesmyslných zákonů, jejichž vrcholem je protikuřácký zákon. Pepíček by si od příštího týdne mohl nechat zajít chuť na pivíčko s cigaretou a hospodský na tisícovku.
A kolik je v týhle malý (žlutý) zemi takových Pepíčků? Kolik je strejdů u karet? A co lidé, jako jsem já, tedy špatně se pohybující? My si nedokážeme zajít zakouřit před hospodu. Myslel na tohle někdo? Existují na vsích malé hospůdky, kde pravidelně večer sedí pět kouřících lidí a jeden kouřící hospodský. A stejně budou muset chodit kouřit ven, protože co kdyby je někdo viděl oknem a udal. Vždyť tohle je Kocourkov, jako když byla nedavno ta slavná prohibice. Téma pro další Troškovu komedii. V jedné vesnické hospodě pili kořalky dál, jako ve většině jiných, jen si je místo v průhledných sklenkách nechávali nosit v hrníčcích a místo šesti rumů objednávali 6x tatarku. V jiné, když si chtěli dát panáka (podotýkám že na panáka mělo chuť všech pět lidí sedících v hospodě včetně výčepního) tak se všichni na povel:"Pojďte se kouknout do skladu!" zvedli a odešli si dát do skladu panáka. ÚPLNĚ VŠICHNI !!! Opět z jediného důvodu, aby tam náhodou někdo nevešel a neudal je.
Proto zdravím všechny kouřící invalidy, špatně chodící důchodce i všechny Pepíčky. A příště přijde na řadu kafe nebo bůček. Ať žije svoboda a zdravý selský rozum.
WEBOVÉ STRÁNKY PODLE VAŠEHO PŘÁNÍ

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one