patrtit.jpg

HEDÁTE ZAMĚSTNÁNÍ ?

Pomůže vám náš regionální katalog


DEJTE O SOBĚ VĚDĚT

Potřebujete vlastní webové stránky? Chcete vytvořit originální logo, navštívenky, letáky, plakáty, pohlednice, Pf nebo jinou propagaci? Kontaktujte grafické studio Rasgraf
mal.jpg
MUDr. Tomáš Lebenhart je vyznavačem "Celostní medicíny" Jeho ordinaci naleznete ve Vídeňské ulici proti prodejně Unicos


Diagnostikujte a harmonizujte své tělo pomocí přístroje OBERON


hosppp.jpg

V měšťanských domech byla v přední části přízemí velká, nevytápěná místnost – mázhauz. V této místnosti se scházeli sousedé za účelem pití piva s nezbytným poklábosením, případně se v ní projednávaly a uzavíraly (stvrzovaly) obchody. Tehdy ještě neexistovaly pivovary a piva neměla dlouhou životnost. Proto jednou uvařil ten, poduhé jiný a navzájem se navštěvovali. Teprve později se někteří začali specializovat na vaření piva a začala vznikat nová řemesla, včeně sládka. Ten sice zodpovídal za várku, ale poměr a množství surovin dále určoval majitel. Chmel byl tehdy v Českých zemích vývozním artiklem a pozemky se posuzovaly podle počtu chmelových klád. Z mázhauzů se staly hospody.

 

Typicky české slovo hospoda je nejčastěji používaným označením těchto útulků dobré pohody. Tento výraz pochází z pjmenoání pána domu a jeho rodiny. Vyvinulo se patrně ze staročeského oslovení – „gospodja“, srovnatelným s dnešním „pane“. Další význam slova vznikl ze vztahu hosta (příchozího cizince) k pánu a paní domu. Člověk, který využíval pohostinství, například na statku, oslovoval své hostitele slovy „hospodo“. Jak patrno z výše uvedeného, nejednalo se tedy o žádné specializované zařízení, ale vždy o soukromý objekt. Postupem času vznikla další slova jako hospodář, hospodyně, ale název hospoda se zachoval i po zavedení hostinských živností. A tak vznikly první hospody a některé z nich obdržely od města zvláštní práva a byly tzv. „výsadní.“
Na původní význam slova si snad vzpomeneme, když oslovíme hostinského poněkud nevybíravě: "Hospodo, platím!" Jiné hospody, především na vsích a předměstích, byly zájezdní. Tehdejší doprava zboží byla za pomoci tažných volů a ta expresní a v menším množství koni.

 Tyto hospody byly vždy vyhlášeny svou atmosférou pohody, zábavy, legrace a hudby. Dnes o o podobnou atmosféru pokoušejí některé luxusní restaurace, ale ta atmosféra není jen ve vzhledu, ale hlavně v hostech a štamgasta nenahradíte.
Dostáváme se k dalšímu názvu - hostinec. 
Staroslovanské slovo „ghost“ nebo starogermánský termín „gastiz“ (později něm.Gast, ang. guest) jsou velice pravděpodobně prazáklady dnešního označení hostinec. Tenkráte ta slova znamenala označení cizince. Posléze začalo být používáno pojmenování hostinec pro dům pro cizince, hosty, hostinný dům. Jistě i vám to zní honosněji, než hospoda.
Hostinec označoval místo, kde se hostům poskytoval placený nocleh. Cizinci zde mohli nocovat, byly tu také stáje pro koně a místo pro vozy. Krčma byla určena pouze ke stravování a uhašení žízně. Tady můžeme hledat základ, pro pozdější „Hotel“ 
Restaurace“ je původně latinské slovo, znamenající znovuobnovení či uvedení do původního stavu. Tady působí spíš ve významu „regenerace sil.“

Hotel a restaurace byly honosné a i vzhledem k vyšším cenám, nebyly a nejsou určeny k každodennímu posezení, ale spíše k pozvání na oběd, nebo na cestách a dovolených.

Čechy byly vždy ovlivněny Německem. Germanismus je obecné pojmenování pro slova přejatá našimi předky z němčiny, která zde zakořenila a tváří se jako česká. Tak se v pohostinských službách setkáme například s termíny: šenkovat, šenkovna, šenkýř, šenkýřka, knajpa, krčma, krčmář, lokál, pajzl. V němčině nalezneme lingvistické příbuzné: die Kneipe, die Butike, der Schank, der Kretscham. 
„Šenk“ je původně číšník (u dvora), vyšší dvorní hodnostář mající dozor nad nápoji. „Šenkovánie“ znamená šenkování, čepování, nalévání.

Bar, to je další oblíbené slovo. Bary tady vznikaly jako ostrůvky západu v slovanských řekách za první republiky. S nástupem komunistů jich zůstalo jen pár a nové nevznikaly. Přeci jenom to byl symbol kapitalismu. Taková Irsko-Anglická obdoba české hospody, kde místo piva tekla pálenka a kouřil se doutník. Po roce 1989 začaly růst jako houby po dešti.

S objevením Ameriky se i k nám dostal tabák. Kouření se stalo velmi modní záležitostí a s rozvojem dopravy postupně zlidovělo. Kouřilo se všude. Ve vzducholodích i v opeře. Kouření ale bylo zároven považováno za zdraví prospěšné. Dnes se proti němu bojuje jako proti největšímu zlu světa. Nicméně se stalo normou, že k pivu patří cigáro. A tak se hulilo bez rozdílu v hospdách, restauracích, barech i hotelích. Pak se začaly psát jakési normy slušného chování. Etiketa. Dnes každý buran ví, že se nekouří, pokud u stolu někdo jí. Ale pro jistotu, protože politici nás považují za nemyslící stádo, tak se nekouřilo v dobách oběda vůbec a nařídil to zákon.

Takže se znovu vrátím k úvodu. Hospoda, pivnice, bar, to jsou místa určená pro zábavu, ve kterých se nepodává jídlo, nebo jen např. utopenci nebo nakládaný hermelín. Děti v těchto prostorách nemají co dělat. Tady at si rozhodne majitel, jestli povolí kouření.

Restaurace a hotely poskytují jiné služby než hospody. Můžou v nich pobývat i děti s rodiči. (ovšem rodiče mohou být kuřáci). Tady bych jako rozumné řešení viděl nekouření i na pokojích, ale s možností vybudování kořáckého salonku.

Jak jsem již v článku zmínil, kouření je modní trend. A včechny trendy se mění s dobou a společností přirozenou cestou a nikoli restrikcí, pokutami a zákony. Pokud je tedy trendem ústup od požívání tabáku, pak časem kouření samo zhyne. Pokud ne, žádný zákon nemá šanci. O drogách taky víme, že jsou škodlivé, návykové, ale žádný zákaz nikdy nepepřispěl ke snížení počtu drogově závislých. Spíš naopak.

 

A protože už se mi nechce nic psát, tak vám přeju hezký den a jdu si zapálit ven.

Radek Sedláček

(autor není nic)


 

WEBOVÉ STRÁNKY PODLE VAŠEHO PŘÁNÍ

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one