patrtit.jpg

HEDÁTE ZAMĚSTNÁNÍ ?

Pomůže vám náš regionální katalog


DEJTE O SOBĚ VĚDĚT

Potřebujete vlastní webové stránky? Chcete vytvořit originální logo, navštívenky, letáky, plakáty, pohlednice, Pf nebo jinou propagaci? Kontaktujte grafické studio Rasgraf
mal.jpg
MUDr. Tomáš Lebenhart je vyznavačem "Celostní medicíny" Jeho ordinaci naleznete ve Vídeňské ulici proti prodejně Unicos


Diagnostikujte a harmonizujte své tělo pomocí přístroje OBERON


Strašně bych přál sobě, čechům, téhle krásné zemičce v srdci Evropy, aby už tady konečně nastoupil politik dostatečně slušný a dostatečně mocný, aby vrcholnou politiku pořádně deratizoval. Spousta lidí vkládá naděje do Andreje Babiše. Bohužel to dělají, aniž by chtěli znát všechny dostupné informace. Osobně z toho nemám dobrý pocit. Vadí mi ten Babišův kalkul. Ano, je chytrý a schopný.Možná ani netušíme, čeho všeho je schopný. Nikdy tady nebyl tak do očí bijící střet zájmů. Babiš nepotřebuje kmotry, protože sám je jedním z největších, nepotřebuje korupci, protože sám stojí na obou stranách, nepotřebuje státní plat, protože na státních dotacích pro své firmy má mnohonásobně vyšší příjmy. Nepotřebuje se ani vtírat do přízně médií, protože mu ta důležitá patří. Z veřejně dostupných zdrojů jsem přenesl pár informací o minulých aktivitách Andreje Babiše. Tady je máte:
andrej-babis-nestandard2.jpg
Je podstatné vědět, jak Andrej Babiš ke své svému pohádkovému jmění přišel. Nebylo to také právě „díky“ jeho předlistopadovým kontaktům z tajných služeb? Nevytvořil si již tehdy „ekonomickou síť“, které po převratu využil? Nebylo to spíš tak, že právě proto nestál „na startovní čáře“ spolu s ostatními, ale pohyboval se již daleko vpředu? A konečně: Nejsou tyto jeho případné kontakty, zvláště pak ty zahraniční, ještě dnes pro Českou republiku nebezpečné? Nebo je to všechno jenom závist méně úspěšných?
Poté, co miliardář koupil nejdůležitější tištěná média v naší zemi, vyměnil v nich vedení a začíná ovládat krok za krokem také média elektronická, je téměř jisté, že se o něm nic podstatného již z mainstreamu nedozvíme.
Tunel v Agrobohemii a ovládnutí Unipetrolu
Když Zemanův kabinet odklepl Babišovi český chemický gigant, Česká televize ve své hlavní publicistické relaci Fakta odvysílala dokument o tom, odkud Andrej Babiš pochází, a co všechno už v Čechách dokázal a  jak ovládl například lukrativní chemický podnik Lovochemie.
V polovině 90. let získala jednapadesátiprocentní balík akcií lovosické Lovochemie společnost PROfertil, kterou vlastnil Babiš společně s německým podnikem BAGS. Firma PROfertil se ale přes nátlak německého spolumajitele navýšení nezúčastnila a zůstala jí v podniku minorita. Stratégem převratu byl právě Babiš, šéf představenstva Lovochemie, Agrobohemie i PROfertilu. Ze své funkce pak poslal PROfertil do likvidace i s půlmiliardovým dluhem v IPB. V celém případu dodnes není jasné, kdo poskytl Agrobohemii potřebný kapitál na ovládnutí státního podniku Unipetrol.
Podvod v Lovochemii?
Souboj v Lovochemii nakonec skončil tak, že německá firma, která se cítila Babišem jako svým společníkem podvedená, podala na Agrofert, tedy na Andreje Babiše, trestní oznámení. To ovšem nakonec vyznělo do ztracena. Dluh PROfertil zdědila po krachu IPB, tedy ČSOB. Ta podala na PROfertil další trestní oznámení za podvod. PROfertil totiž ručila za úvěr privatizovaným podílem lovosické Lovochemie, ale protože ztratila v podniku vliv, ztratila hodnotu i bankovní záruka.
Společnost PROfertil byla i podle pořadu ČT vytunelovaná právě Andrejem Babišem, a čeští daňoví poplatníci tak přišli minimálně o půl miliardy korun. Tehdejší místně příslušená státní zástupkyně Lenka Bradáčová o tom napsala, že podle jejího názoru Andrej Babiš se transakcemi v Lovochemii a PROfertilu chce zřejmě splacení půl miliardového úvěru úmyslně vyhnout.
Zeman, Babiš, Unipetrol: Cesta na vrchol 
Když Zemanův kabinet překvapivě přiklepl Unipetrol Agrofertu, zamířil Babiš k hvězdným výšinám. Jeho největší konkurent, britská Rotch Energy, nabízela české státní kase 14,5 miliardy korun. Babiš o tři miliardy méně. Zeman zpočátku tvrdil, že v největší české privatizaci bude rozhodujícím kritériem cena, najednou však na to zapomněl...
V Čechách není žádným tajemstvím, že Andrej Babiš má velmi dobré kontakty na českou politickou špičku. Známý je jeho vřelý vztah k lidem blízkým právě bývalému premiérovi Miloši Zemanovi či k některým členům jeho vládního kabinetu nebo vládní ČSSD.
V českých politických a novinářských kruzích se po přiklepnutí Unipetrolu Babišovi začalo  veřejně šuškat o tučné provizí, která měla odejít z Babišovy kapsy přes šéfa premiérových poradců Šloufa k Miloši Zemanovi a ministru průmyslu Miroslavu Grégrovi. Mluvilo se řádově o devíticiferné částce. Někteří čeští novináři se také zabývali informací, že BIS před rozhodnutím informovala některé ministry Zemanovy vlády o nejasných majetkových propojeních Agrofertu. BIS měla prohlásit, že nedoporučuje privatizaci ve prospěch Babiše.
Při setkání s mými českými kolegy v Praze jsem se dozvěděl, že právě premiérův poradce Šlouf měl údajné zajistit, aby se BIS stáhla a o svém stanovisku dále jednotlivá ministerstva neinformovala až do převodu Unipetrolu.  Česká tajná služba se totiž Andrejem Babišem zabývala od jeho příchodu do České republiky v souvislosti s akvizicemi Agrofertu.
Sledovala jednotlivé operace a vstupy do chemiček. Někdejší šéf bratislavského Petrimexu Marián Mojžíš mi na jedné z našich schůzek věnovaných Andreji Babišovi mezi čtyřma očima přiznal, že ho začátkem roku navštívili dva velmi dobře informovaní lidé, o kterých byl přesvědčen, že jsou ze slovenské tajné služby SIS a české BIS.

Znalci potvrzují pravost záznamů StB

Poslední soudní jednání potvrdilo, že archivní svazky o spolupráci současné hvězdy české politiky, místopředsedy vlády a ministra financí s StB, byly vedeny pečlivě a zcela v souladu s tehdy platnými předpisy. Před soudem to prohlásili badatel slovenského Ústavu paměti národa Jerguš Sivoš a jeho kolega Radek Schovánek z českého Ústavu pro studium totalitních režimů. Radek Schovánek i Jerguš Sivoš rovněž shodně uvedli, že záznamy, v nichž se objevuje jméno tajného spolupracovníka Bureše, jsou podle jejich znalostí věrohodné. 
Podle těchto dokumentů z archivu slovenského Ústavu paměti národa byl Babiš od 12. listopadu 1980 evidován jako důvěrník Státní bezpečnosti (StB) a od 11. listopadu 1982 byl agentem StB s krycím jménem „Bureš“. Agentem byl údajně do roku 1985, kdy jej PZO Petrimex vyslal dlouhodobě do Maroka – což je mimochodem vlastní počátek Babišova podnikání v petrochemickém průmyslu: V Okamžiku nástupu Gorbačova, který proběhl bezpochyby v režii sovětských tajných služeb, a jen několik let před „demontáží“ celého sovětského bloku. Soudí se, že právě v těchto letech tajné služby v jednotlivých zemích „tábora míru a socialismu“ začaly intenzivně připravovat „své lidi“ na novou dobu.
Údajný agent Bureš tedy náhle přestal být agentem, přestože Petrimex jej posílá do Maroka. Podle běžné praxe to mělo být spíše naopak. A tady začíná řada „nových“ otázek, které jsme v úvodní části našeho malého seriálu začali nakusovat: Skončili jsme ve chvíli, kdy autor knihy, jež je na Slovensku zakázaná, mluví právě s někdejším ředitelem bratislavského Petrimexu Mariánem Mojžíšem a jeho „zážitcích“ ze schůzky s „velmi dobře“ informovanými lidmi, o kterých byl přesvědčen, že jsou ze slovenské tajné služby SIS a české BIS.
Vše nasvědčovalo tomu, že noví šéfové tajných služeb byli přesvědčeni, že úplné ovládnutí Agrofertu a dalších podniků Andrejem Babišem, představuje pro obě země bezpečnostní riziko a chtěli tomu aktivně zabránit. Mariján Mojžíš o této podivné schůzce říká:

Obavy z Babiše za dvě stě milionů

"Měli tolik podrobných informací, o kterých jsem jako někdejší šéf Petrimexu nevěděl. Žádali mě, abych udělal něco, s čím jsem nesouhlasil. Chtěli po mě abych něco podepsal, antidatoval, s čímž jsem nesouhlasil," řekl Mojžíš.  Podle jeho slov tito „zpravodajci“ žádali podpis pod několik dokumentů, což by umožnilo vstup daných osob do českého Agrofertu. Mojžíšovi měli za to nabídnout částku přesahující dvě stě milionů slovenských korun.“
Ukazuje to, že obavy z Babiše musely být v obou zemích značné, když se tajné služby rozhodly k tomuto kroku. Proč? Věděly něco, co my dosud nevíme? K čemu celá ta hra směřovala? A proč náhle skončila a nepokračovala?
Agrofert byl však jen začátek „Burešova“ raketového vzestupu. Tím, co z něj udělalo jednoho z největších hráčů na hospodářské a potažmo politické scéně, byl až nákup Unipetrolu. A tady se objevují další vážné otázky, které také již nejspíš nikdy nebudou zodpovězeny. Týkají se především zdrojů k financování Babišových obřích nákupů a jejich hlavní ostří zní: Proč právě on byl pro bankéře dostatečně „důvěryhodný“, zatímco jiní nikoli? Je to opravdu záhada:        
„Za koupi Unipetrolu měl Babiš zaplatit české vládě ještě v únoru 2002 podle kurzu české koruny vůči euru v přepočtu 11,75 miliardy korun, nezanedbatelná byla při privatizaci i podpora americké petrolejářské společnosti Conoco (vlastnící čerpací stanice JET). Jako strategický privatizační partner měla od Babiše získat Českou rafinerií, Benzínu a její síť čerpacích stanic. Za jejich výměnu mělo Conoco zaplatit Babišovi více než sedm a půl miliardy korun.“

Američtí petrolejáři vycouvali

„Situace se však zvrtla. Akcie Unipetrolu prudce klesly na historické minimum a samotná privatizace chemického gigantu se začala koncem prvního kvartálu roku 2002 komplikovat. Společnost Conoco dostala od svého nového majitele Philips Petroleum příkaz k zastavení všech nových akvizic. Navíc veřejně začala uvažovat o tom, že se z Evropy úplně stáhne. Na její místo chtěla nastoupit francouzská společnost Total Fina Elf.“
„Andrej Babiš se při privatizaci Unipetrolu zpočátku spoléhal na rakouskou OMV a později na Conoco. Obě ho takříkajíc zradily a začátkem července 2002 se členové konsorcia IOC dokonce zřekli předkupního práva na koupi 51 procentního podílu Unipetrolu v České rafinérské. Chyběly jim totiž klíčové informace k tomu, aby mohli akceptovat cenu necelých osm miliard českých korun, za kterou Unipetrol rafinérskou nabízel. Nevěděli, jak budou nastavené předávací ceny za dodávky surovin mezi rafinérskou a další z dcer Unipetrolu - litvínovským Chemopetrolem.“

Babiš otálel s placením 

Proto ani nemohli vědět, jaké zisky budou rafinérie vytvářet, a tedy kolik za ně mohou zaplatit. O předávací ceny se koncem června 2002 mezi Chemopetrolem a Českou rafinérskou rozhořel ostrý boj, který vyvrcholil přerušením dodávek surovin a odstávkou provozu Chemopetrolu. „Všechny problémy spojené s prodejem Unipetrolu Slovákovi Babišovi souvisejí s penězi.“
Půl roku po řádném podpisu smlouvy o koupi se totiž český chemický magnát se státem stále ještě nevyrovnal. Někteří pozorovatelé se proto domnívali, že Andrej Babiš vlastně za prodej Unipetrolu zaplatit vůbec nechce. Svědčil o tom i takt, že po podpisu smlouvy měl Agrofert zrealizovat řadu formálních kroků. Mezi ně patřilo i vyplnění a odeslání dotazníků antimonopolního úřadu ČR, který následně posoudí, zda se Babiš se svým Agrofertem nestane v České republice monopolem.“

Ve „stavu beztíže“

Po jeho průzkumu by měl Babiš do pěti dnů zaplatit 361 milionů eur na účet státu. Andrej Babiš však zmiňovaný dotazník antimonopolnímu úřadu posílal půl roku, až ho v srpnu úřad konečně zaregistroval. Do té doby na jeho naléhání reagoval magnát výmluvami, že zatím nemá shromážděné kompletní informace. Babiš záměrně natahoval čas, který využil na shánění peněz, nebo využíval i tzv. stav beztíže, když byl i nebyl vlastníkem průmyslového gigantu.
V té době mohl údajně v Unipetrolu realizovat své plány tak, že ve vlastní prospěch, to jest ve prospěch Agrofertu,  podnik oslaboval. Sehnat 361 milionů euro nebyla tehdy legrace ani pro Babiše. Kupodivu však přesto pořizuje další akvizice, když v Německu začátkem léta 2002 koupil společnost produkující čpavek SKW Piesteritz .

Dvorní Babišova banka Citibank a prodejci bot

Na její zaplacení sice potřeboval méně peněz než na Unipetrol, řádově šlo o desítky milionů eur, jenže potřeboval další především na Unipetrol a zároveň musel sehnat i několik miliard korun na zajištění chodu  tohoto českého petrochemického gigantu. Nemluvě o tom, že současně převzal v Bratislavě za dvě stě milionů slovenských korun další chemický podnik Istrochem.
Není pochyb o tom, že jeho hlavním „spojencem“ byla od počátku americká  banka Citibank. To je celkem známo. Není ovšem známo, které další české, slovenské, respektive světové banky se podílely na úvěru pro Agrofert. Mezi většími bankovními domy jsem zaregistroval pouze Raiffeisen Zentralbank Österreich AG ve Vídni, kde měl Andrej Babiš v červenci 2002 žádat o úvěr prostřednictvím společnosti CCC.“
Je mnoho otazníků, které se vznášejí nad vznikem Agrofertu od soudních řízení až po neobjasněnou vraždu ministra hospodářství Jána Duckého, se kterým měl právě Babiš ty největší spory, neboť mu stál v cestě za miliardami. Každá detektivka – ať ve filmu či v realitě – se ptá při hledání pachatele především na motiv: Cui bono, v čí prospěch se skutek udál? Přenesme se proto do časů, kdy se pro Babišovu hvězdnou budoucnost lámal na Slovensku chleba.  

Vytunelování Petrimexu

Anton Rakický a Babiš hráli v Petrimexu první housle. V roce 1993 až 1995 byl Petrimex na vrcholu své slávy a jeho obrat se pohyboval v rozmezí 35 až 40 miliard korun. Po rozpadu Československa se v roce 1993 Andrej Babiš prostřednictvím Agrofertu v Čechách zabydluje. Nadále však zůstává i ředitelem 32. obchodní skupiny v bratislavském Petrimexu. V červnu 1994 byl Agrofert Petrimexem přetransformován na akciovou společnost se základním jměním milion korun. V letech 1993 - 1995 Petrimex, jako zakladatel, sanoval veškeré náklady spojené s Agrofertem. Podle některých informací šlo minimálně o 400 milionů slovenských korun.“
To by naznačovalo, že Andrej Babiš přišel k základnímu kapitálu, který mu umožnil nastartování hvězdné kariéry „vytunelováním“ podniku Petrimex, v němž pracoval jako jeden z ředitelů divize. To ovšem nebylo vůbec jednoduché a ambiciózní Babiš musel překonat řadu překážek, včetně lidí z vedení podniku a odpor ministra hospodářství Duckého, který byl později nalezen mrtev s prostřelenou hlavou.    
„Když se na podzim 1994 vrátilo k moci HZDS a Ducký nastoupil do ministerského křesla, bylo už jen otázkou času, kdy Rakického (ředitele Petrimexu a spojence Andreje Babiše pozn. red.) odvolají. V sobotu 29. dubna 1995 bylo nakonec celé vedení Petrimexu vyměněno. Za tři dny nato, v úterý 2. května 1995, Andrej Babiš zapisuje do obchodního rejstříku u Městského soudu v Praze navýšení základního kapitálu v Agrofertu o tři miliony korun, čímž se stává majoritním vlastníkem. Jak to dokázal? Jednoduše!
Těsně po rozhodnutí akcionářů Petrimexu o odvolání Rakického z funkce ředitele a jmenováni Mojžíše do funkce na Duckého příkaz, došlo k podvodnému sepsání antidatovaného zápisu z neuskutečněné mimořádné valné hromady Agrofertu. Ta rozhodla o navýšení základního kapitálu v této společnosti právě Andrejem Babišem, jakož i o vzdání se předkupního práva Petrimexu na upsání nových akcií. Tímto krokem de facto zástupci Petrimexu, kteří již zástupci nebyli, Agrofert Babišovi darovali a spolu s ním i finanční prostředky, které do vzniku a fungování Agrofertu Petrimex nalil.“

Malinký „omyl“

Tímto klasickým tunelem Andrej Babiš vytvořil základ svého majetku, který pak už jen dalšími podobnými operacemi stále zvětšoval. Ovšem vedení chemického gigantu Petrimex si nechtělo tuto „krádež za bílého dne“ nechat jen tak líbit a Babiše dalo k soudu. Nejhorlivějším bojovníkem proti Babišovi byl ministr hospodářství Ducký, který Babišovi vyhrožoval, že ho za tento zločin dostane do tepláků. Kupodivu skončil s prostřelenou hlavou.
Vzhledem k časové tísni, která vznikla po odvolání starého a nástupu nového vedení Petrimexu, neměl Andrej Babiš spolu s ostatními kolegy čas na listování v kalendáři, a proto nemohl vědět, že stanovení termínu na 13. února 1995 a místa konání valné hromady v sídle Petrimexu v Bratislavě bude lehko napadnutelné. Proč? Protože zdaleka ne všichni „hlasující“ tam fyzicky mohli být ...

Funkcionáři na cestách

Nikdo v rychlosti spřádání plánů, tedy v době údajného mimořádného zasedání valné hromady Agrofertu, nemohl tušit, že náměstkyně generálního ředitele Petrimexu Elena Trenčianska nebyla v Československu. Nacházela se totiž na služební cestě v Anglii. Stanislav Molnár, tehdejší tajemník představenstva Petrimexu si vzpomíná, že když Agrofert získal Andrej Babiš, nové představenstvo pod vedením jeho předsedy Mariána Mojžíše se neustále ptalo Eleny Trenčianské, proč se podepsala pod převod majoritního podílu na Babiše.“
Ovšem Andrej Babiš si z Petrimexu neodnesl jen zmíněných skoro půl miliardy korun, ale spolu se svými spolupracovníky i většinu obchodních kontaktů, které se týkaly například prodeje hnojiv.
„Odchodem Babiše z podniku odešlo podle zúčastněných téměř 70 procent obchodů zaměřených na hnojiva. Kromě oněch zhruba 400 milionů korun, které Petrimex „investoval“ do rozběhu Agrofertu. Někdejší společník A. Babiše Peter Lóvinger říká, že Babiš vzal pod sebe většinu velkých obchodů. „Přebral celý ruský trh Amofos. To vše dělal předtím Petrimex. Dá se říci , že hnojiva dělala zhruba 30 až 40 procent petrimáckého obratu. Jednoduše se dohodl, že mu budou dodávat zboží na úvěr. Lhůty splatnosti byly do konce roku. Když dostal za prodej těchto hnojiv peníze, okamžitě je Rusům vyplatil," vysvětluje způsob rozběhu Babišových obchodů Lóvinger.

Ducký chtěl Babiše doběhnout – a předběhnout

Andrej Babiš se po ovládnutí Agrofertu, dostal do velmi složité situace. Když to zjistil ministr hospodářství Ján Ducký, vyhlásil na Babiše doslova hon. Několikrát mu měl dokonce vyhrožovat, že ho kvůli Agrofertu dá zlikvidovat, že za ten podvod tvrdě zaplatí. Ján Ducký Babiše za tu elegantní krádež doslova nenáviděl. K ministrovým výhrůžkám se přidaly i další zejména od generálního ředitele Slovnaftu Slavomíra Haliny.
Ducký odešel z funkce ministra hospodářství v březnu 1998 a stal se generálním ředitelem Slovenského plynárenského podniku (SPP). O rok později se však stal ještě něčím jiným: živým terčem pro nájemného vraha . Tato do té doby v zemi nevídaná událost se odehrála za bílého dne 11. ledna 1999. Vrah na svou oběť čekal ve vestibulu bytového domu v Bratislavě.  
Když se Ján Ducký vracel z nedalekého hotelu Nivy, vešel do vchodu svého domu, přivolal výtah a šel se podívat do poštovní schránky. V té chvíli k němu vrah přistoupil a z bezprostřední blízkosti na něj čtyřikrát vystřelil, přičemž tři rány zasáhly Jana Duckého přímo do hlavy. Pro podezření z vraždy si ve vazbě několik měsíců odseděl nezaměstnaný Ukrajinec...  

Proč musel zemřít?

Hlavním motivem Duckého vraždy byly údajně směnky, které podepsal. Ty byly  předmětem soudního sporu mezi Slovenským plynárenským podnikem (SZP) a českou Union Bankou (UB), přičemž v pozadí figurovala i česká firma Sezoos Group. Podle vyjádření několika osob měl Ján Ducký prostřednictvím zmíněných směnek - tedy za peníze SZP –  eminentní zájem na ovládnutí českého chemického gigantu Chemapol a jeho prostřednictvím dalších chemických podniků. Chtěl tak ovládnout vlastně podstatnou část české chemie a vyšachovat tím ze hry – právě Andreje Babiše.
Kdo byl objednavatelem Duckého vraždy? Kdo z ní měl největší prospěch? Při mých setkáních s osobami , které Andreje Babiše znají, jsem se dozvěděl, že několik směnek podepsaných Duckým měl mít v držení i Andrej Babiš a dokonce s nimi údajně i obchodoval…“
(Zdroj: http://protiproud.parlamentnilisty.cz)
 
 
 

Kniha o Babišovi,která byla na Slovensku soudně zakázána.Doporučuji všem přečíst

1458
Úvod by měl být krátký a tak pojďme k věci.Nevím,jak mám žánrově kvalifikovat knihu Dušana Valka.Je to investigativní reportáž?Fakta,které autor shromáždil s neuvěřitelnou zarputilostí a důsledností,toto dílo zařazují do literatury faktu.I když už samotný název naznačuje,že jde o nadhled až satiru.Dušan Valko nás hned v prvních stránkách utvrzuje v tom,že onen „počestný“král je nahý.Znáte pohádku u císařových nových šatech?
Určitě,jen mě v této chvíli nenapadají jména ruských satiriků,jako Ufa-Petrova.Kdyby „počestný“ pán Babiš nebyl konkrétní osobou a kdyby v knize nebyli jeho fotografie,tak
bysme si mysleli,že je to novodobý Ostap Bender – Velkolepý kombinátor.

Tento počestný muž,jak naznačuje autor této knihy,zbohatl jaksi navzdory osudu,i když on sám nechtěl.Našeho „mystifikátora“ vymyslela tato paradoxní doba.Ona si jej vymodelovala k svému obrazu.
A vedle něj v knize definuje další „benderovce“(tentokrát mám na mysli polovojenské tlupy,které po 2.světové válce rabovali na Slovensku a v Čechách vraždili a tyranyzovali civilní obyvatele)
Nebo fenomém „Počestný Andrej Babiš“ vejde do historie nepochybně jako konkrétní fakt polistopadové privatizační kauzy „Loupež Století“
Novinář Dušan Válko nám nabízí možnost dešifrovat,proč se stalo,jak je možné,že se to vše stalo.
Jeho plejáda „loupežných rytířů“,které jednoho po druhém představuje a odhaluje v souvislostech,vztazích a vzájemných vazbách,naznačuje,kde se asi končí a začíná konec tohoto nelítostného a vše požírajícího pavouka.
Vtahuje do svých sítí nás-ubohé mouchy a my se třeseme,kdy přijdeme na řadu.Nezávidím autorovi jeho budoucí „slávu“ po vydání této knihy.Dějiny udávají mnohé příklady odvážných autorů,kteří trpce zaplatili za svou drzost vysmívat se mocným.
Jak se říká-hřbitovy jsou plné nesmrtelných hrdinů.Dušan Válko patří k těm novinářům-reportérům,kteří nedají na varování a jdou za svým cílem přímo hlavou ke zdi.A tak mu přeji mnoho štěstí,nebo odvážným štěstí přeje!

Peter Štrelinger, publicista (Redaktor victcerých slovenských dennikov a autor rozhlasových dokumentov, redaktor SRo)

WEBOVÉ STRÁNKY PODLE VAŠEHO PŘÁNÍ

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one