patrtit.jpg

HEDÁTE ZAMĚSTNÁNÍ ?

Pomůže vám náš regionální katalog


DEJTE O SOBĚ VĚDĚT

Potřebujete vlastní webové stránky? Chcete vytvořit originální logo, navštívenky, letáky, plakáty, pohlednice, Pf nebo jinou propagaci? Kontaktujte grafické studio Rasgraf
mal.jpg
MUDr. Tomáš Lebenhart je vyznavačem "Celostní medicíny" Jeho ordinaci naleznete ve Vídeňské ulici proti prodejně Unicos


Diagnostikujte a harmonizujte své tělo pomocí přístroje OBERON


17. listopad 1989 – Den, kdy se něco zvrtlo

Oslavujeme čtvrtstoletí od „Sametové revoluce“, ale ono toho k oslavám moc není. Postupem času vyplouvají nová a nová fakta. Byli jsme podvedeni a zneužiti.
Nejprve několik mých osobních vzpomínek: V Československu stoupalo již několik let napětí a nespokojenost. Režim se pokoušel násilím udržet, ale mladí (mně bylo necelých 25 let) se začínali bouřit. Z našeho pohledu jsme nechtěli zas tak moc. Jenom víc svobody, možnost cestovat, chodit na bigbíty, bavit se bez ohledu na policejní hodinu. Komunisté nám ale násilím vnucovali něco jiného. My se bránili uniformitě dlouhými vlasy a džínovými obleky. Začaly se objevovat první petice. Myslím, že první, kterou jsem i já jako student podepsal, byla petice proti zrušení Jazzové sekce. Následovaly další. Nepodepsal jsem několik vět, ale za petici proti věznění Václava Havla, (jmenovitě zveřejněna rádiem Svobodná Evropa) jsem se dostal i k výslechům na STB. Tato organizace měla samozřejmě dokonale zmapované nás, potencionální rebely a buřiče. Když jsem byl na vojně v topografickém ústavu v Dobrušce (1986 – 1988), bylo mi sděleno majorem vojenské kontrarozvědky, že já se nedostanu nikam k hranicím (měřili jsme tehdy hraniční pásma s Rakouskem a SNR. Po vojně následovaly provokace. Já pracoval jako odbytář ve Škodovce. S úsměvem vzpomínám na otevřenou listovní zásilku adresovanou mně. Bylo v ní 5 složenek na 200 Kč a průvodní dopis, který mne vyzýval k zaslání této částky na fond Charty 77 kamsi do Švédska a ještě abych svým známým rozdal zbylé složenky. Letělo to rovnou do koše. Samotný 17.listopad jsem byl v Mochtíně na turnaji v kulečníku.  Když jsem se dozvěděl o událostech na Národní třídě, začal jsem sledovat všechny dostupné informační zdroje. V dalších dnech euforie narostla jako nikdy. Národ se bouřil. Začaly se svolávat mítinky na náměstích. V Klatovech byly první před divadlem. Připravil jsem si v práci petici na podporu studentů (mimochodem první za klatováky), koupil svíčku a vyrazil k divadlu. Měl jsem čas, tak jsem šel sbírat podpisy (a polknout pivko) na nedalekou Starou rychtu. Byla plná výčepních revolucionářů. Málem jsem se popral, když Slíva, který chodil s mým tátou na pivo, začal vykřikovat:“Teď budeme věšet všechny komouše na lampy a tvůj fotr bude první.“ Ten den probíhal v KD Družba večer Klementa Gottwalda, kde byli všichni tehdejší papaláši. Nebrali situaci vážně a cítili se pevní v kramflících. Žertovali na náš úkor, ale za dva dny už jim sklaplo. Řízení mítinků v Klatovech se ujal Michal Kučera. Asi po dvou dnech už bylo před divadlem málo místa, tak jsme se přesunuli na náměstí ke kašně. Tam zase nestačila síla lidského hlasu. Další den už jsme měli megafon. Na závěr jsem do něj odzpíval hymnu. Žil jsem revolucí. Přes den jsem organizoval  generální stávku ve škodovce, scházel jsem se s vedením závodu, tlumočil jim naše požadavky. Vyvěsili jsme na vrátnici vlajku. A odpoledne a večer na náměstí. To už jsme stáli na schodech kostela a Jirka Krejčí poskytl část své aparatury k ozvučení. Z Prahy dojížděli denně hosté a poslové dobrých zpráv. Petr Hůf přivezl video z Národní třídy. Kamarád nabídl přehrávač a už jsme organizovali veřejné promítání v hospodě Poprda. Myslím také první v Klatovech. Další den přijel podpořit klatováky herec Jan Skopeček. Mrzlo a na kašně byl led. Stál jsem před Skopečkem, který mluvil u kašny a opíral se o mne. Každý den na náměstí se podepsal na mém zdraví a musel jsem na pár dnů ulehnout do peřin. Když jsem znovu nastoupil do práce, dostalo mé přesvědčení první vážné trhliny. Ve Škodovce vzniklo totiž OF, ale jeho představitelé nic moc. Prospěcháři a kariéristé za každého režimu ucítili svou příležitost. Napsal jsem tedy leták, ve kterém jsem vyzýval zaměstnance, aby se podívali, kdo za ně chce mluvit a že nemá význam měnit jednoho prospěcháře za jiného. Podepsal jsem se jménem (Radek Sedáček) a rozvěsil to po fabrice. Výsledek se dostavil záhy, nebyla mi prodloužena pracovní smlouva. Stejní prospěcháři začali ovládat i samotné město. Petrů se bral o zrušení armády v Klatovech, což se mu téměř podařilo, ale pro město to byla ekonomická zrada. Oni vojáci totiž denně snědli tisíce rohlíků, kvanta mléčných výrobků i masa. Mlékárna, pekárna, drůbežárna, masna – ti všichni měli jistý odbyt a najednou nic. Začalo se propouštět. Lampasáci měli slušné platy a jejich manželky se nestyděly nakupovat, nebo navštěvovat kadeřnice. Všechny tyto profese citily úbytek klientů.
Uběhlo 25 let a Klatovy jsou jiné. Jsou hezčí, čistější, domy veselejší. Máme spousty kruhových objezdů, přibyly lékárny. Zůstala nám drůbežárna, mlékárna, Jitona. Zmizel Kozak, Šumavan, Škodovka, Retex  STS i OSP. Ale máme supe – hyper markety a Rodenstock.
 
Co jsme tehdy nevěděli
 
Žádný 17. listopad by se nekonal, kdyby to Sovětský svaz nedovolil. Západoevropská levice využila trvalých hospodářských těžkostí komunistických ekonomik a podařilo se jí za příslib bohatých finančních dotací přesvědčit vedoucí kádry v Moskvě, že oni – západní levicové síly – dokážou evropské a posléze i neevropské národy lépe dovést k těm vytouženým „světlým zítřkům“ než stávající byrokratické a neschopné socialisticko-komunistické režimy. KGB po určitém váhání a pod silným tlakem masivního amerického zbrojení a trvalé neschopnosti plánovaným hospodářstvím zabezpečit většině obyvatelstva alespoň ty nejzákladnější životní potřeby se změnou souhlasil, vynutil si však při různých tajných jednáních s představiteli západních mocností ve Vídni, na Maltě aj. důležité ústupky. S tím nejdůležitějším, s beztrestností komunistických zločinů, se dodnes potýkají téměř všechny postkomunistické státy. Už se vědělo, že komunismus není schopen konkurovat kapitalismu a komunistickým slibům už nevěřili ani samotní komunisté. Západ byl obdivován a jeho ekonomiky rostly. KGB, StB, StaSi a jak se všechny ty tajné policejní aparáty jmenovaly, tento velkopodvod řádně připravily a soudruh Gorbačov jej úspěšně realizoval. Soudruh Adamec při předávání mocenských kompetencí Občanskému fóru dle autentického záznamu v Rudém právu řekl doslova: „Já jsem šel do toho (do předání mocenských struktur Občanskému fóru), protože ten Gorbačov mě o to požádal. Ne proto, že je Gorbačov, ale protože dělá politiku skutečně takovou, jakou svět potřebuje. Já jsem to na sebe vzal, to riziko.“ Tak se Československo dostalo z poddanství SSSR.
17. listopad 1989 byla promyšlená detailní konspirační operace v režii STB kolem generála Lorence, tehdejšího prvního náměstka federálního ministra vnitra. Cílem bylo dosazení nových komunistických funkcionářů Gorbačovského typu.  „Lorencovi lidé“ rámcově předvídali, co přijde, a měli několik variant. Bylo ve hře víc než jen Československo. To byl jen jeden z balvanů, které visely na krku Moskvy. A Gorbačovovi se nehodilo, aby při setkání na Maltě s prezidentem USA Georgem Bushem mu někdo předhazoval, že „ČSSR“ si spletl s Náměstím nebeského klidu v Číně. Povedlo se to v Berlíně, musí to vyjít i v Praze.
Zatímco Havel byl 17. listopadu 1989 na Hrádečku, generálporučík Alojz Lorenc byl v Praze. Jeho podřízený Ludvík Zifčák, poručík, dlouhodobě nastrčený jako falešný student „Růžička“, byl „zaúkolován“ dovést studeny do připraveného „pytle“ k Národnímu divadlu. Součástí plánu bylo zmlácení studentů právě tam! Na Národní třídě. Moc široké Václavské náměstí se k tomu nehodilo! Pak Zifčák hrál další úlohu mrtvého studenta „Šmída“ před Jazykovou školou, aby mohla být rozšířena falešná zpráva agentky Drahomíry Dražské o zavraždění studenta Šmída při zákroku policie. Tím se vyvolají emoce a konečně to lidmi pohne. Nová garnitura potřebovala probudit národ z letargie a vyvolat občanskou nespokojenost, která by konečně definitivně zatřásla Miloušem Jakešem a jeho přívrženci Kdo o tom věděl? Skutečně zasvěcených bylo málo, méně než prstů na jedné ruce. A pravý cíl znali generál Lorenc a dva náčelníci. Několik ostatních znalo dílčí informace.
Bez emocí je nutno přiznat, že generál Lorenc se svými společníky to provedl dokonale. Operace 17. listopad 1989, jak byla dopodrobna připravena, vyšla, a ani dohlížející rutinéři z KGB nemohli nic namítat. KGB sice měla přehled, monitorovala, ale nebyla sama. Praha byla na pořadu dne, i západní hoši měli oči na stopkách. Překvapili jak Jakešovské vedení, tak nové plánované reformní a samozřejmě i převážně mimo Prahu „vyjeté“ disidenty. Včetně Václava Havla.
18. listopadu 1989, první den po zásahu u Národního divadla na Národní třídě, se lidé skutečně probrali z letargie. Ale až moc. Pověstný pohár přetekl.  Havel sám prohlašoval, že samozřejmě prezidentem být nechce, ale… pakliže se situace vyhrotí, tak…
Jenže ve skutečnosti si Havel velmi přál být prezidentem, ale bál se to přiznat Nakonec se tajně sešel s Čalfou, a ten mu slíbil, že zařídí, že bude zvolen. A byl skutečně zvolen, dokonce jednomyslně.
Mezi „čtyřma očima“, se Čalfovi podařilo vyjednat následující:
Dohoda, že prezidentem bude Václav Havel.
Podmínky předání moci politicky naivnímu, nepřipravenému, živelnému a bezkoncepčnímu Občanskému fóru (OF).
Východiskem je převzetí právní kontinuity komunistické legislativy, podle níž bude Václav Havel zvolen prezidentem – tím, že ústavní a právní komunistický systém zvolí prezidenta, stane se tento komunisticky parlament součástí nové moci.
 To znamená:
sametový prezident bude zvolený podle komunistů,
beztrestnost komunistům a dopřání politického života,
rovnoprávnost v ekonomickém podnikání (prakticky zvýhodnění, vzhledem k nakradenému majetku a dalšímu).
A tak byl český národ opět podveden
 
Vzpomínka na pár slov z roku 1989
 „Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností. Není to pravda. Ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků.“
„Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak se chci věnovat práci dramatika.“
 „Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují. Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě..“
„Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným někoho jiného. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor !!“
„Již nikdy do žádného paktu (vojenského) nepůjdeme. Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury.“
 Vaclav Havel
 
Kdyby se nejednalo o tak závažné věci, mohli bychom celou tu sametovku nazvat vydařenou taškařicí. Nejenom v Česku, ale ani v žádné jiné postkomunistické zemi nebyl nikdo za spáchané zločiny potrestán
 
 
WEBOVÉ STRÁNKY PODLE VAŠEHO PŘÁNÍ

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one