patrtit.jpg

HEDÁTE ZAMĚSTNÁNÍ ?

Pomůže vám náš regionální katalog


DEJTE O SOBĚ VĚDĚT

Potřebujete vlastní webové stránky? Chcete vytvořit originální logo, navštívenky, letáky, plakáty, pohlednice, Pf nebo jinou propagaci? Kontaktujte grafické studio Rasgraf
mal.jpg
MUDr. Tomáš Lebenhart je vyznavačem "Celostní medicíny" Jeho ordinaci naleznete ve Vídeňské ulici proti prodejně Unicos


Diagnostikujte a harmonizujte své tělo pomocí přístroje OBERON


fcze-370x260.jpg
Úvod
Již delší dobu se zabývám myšlenkou přenést své názory nějak polopaticky do písemné podoby. Ale když ono je všechno tam strašně složité. Pokusím se to tedy udělat na etapy. Aby čtení nebylo zbytečně dlouhé a nudné, když se jedná o tak nezajímavou věc, jakou je stav naší společnosti.
DOPŘEDU podotýkám, že neznám řešení, ale vím, že nic nejde bez práce a nic není zadarmo.
Svoboda
Konec osmdesátých let nám přinesl změnu režimu. Pro většinu národa tehdy byla nejdůležitější věc nabytá svoboda a očekávání lepšího života v ní. SVOBODA  je možnost, případně také schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Podle W. Weischedela znamená „volný prostor možností volby, v jehož rámci může člověk rozhodovat sám o sobě za sebe sama.“
Už z této definice vyplývá, že svoboda není neomezená, ale má své hranice. Jednak to jsou hranice fyzikální.  Nedokážeme žít třeba pod vodou, nebo létat bez technických pomůcek. Dále jsou to hranice morální. Morálkou se budu zabývat v dalším odstavci. A pak jsou tady jistá omezení zdravotní, nebo finanční.
Současná tendence EU a naší vlády je znovu omezovat svobodu občanů a to až po tak zásadní práva, jako je svoboda slova. Lavina represivních opatření nám vlastně ukazuje, jak na nás špičky nahlížejí. Pro ně jsme nesvéprávné, tupé stádo, neschopné vlastního úsudku, kterému je třeba nařídit vše od velikosti a zahnutí banánu až po možnost zapálit si cigaretu v restauraci. Pořád platí, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého a tu omezovat nemá právo nikdo.
 
Morálka společnosti

Morálka je soubor mravních norem, které jsou určeny kulturou, společností, vyjadřuje aktuální stav společnosti – co společnost myslí, že je dobré nebo špatné.  Ovlivňují ji především vzory a příklady, výchova, média a soudy.
Starší generace si vzpomene na pohádky, které jim četly babičky v jejich dětství. V nich vždy dobro zvítězilo nad zlem a všichni byli šťastni. Když jsme povyrostli, provázel nás dospíváním Vinetou a Old Shaterhand. Jenže v roce 1990 nastala změna. Komerční televize nasadily řady seriálů, kde dominovali záludní lháři a podvodníci. A když se pravdě nakonec po velmi namáhavém boji podařilo zvítězit, zlo stejně nebylo nikdy potlačeno a důrazně potrestáno, jen začalo realizovat nějakou další sviňárnu. Především americké seriály a filmy od pohádek po horory zdeformovaly společnost. Kam se hrabe Kung fu panda na prince Bajaju. Všude krev, střeva, rvačky, střílečky a to všechno se postupně přesouvá z obrazovek na ulici.
Příklady nás také nijak nepolepší. Kdo nám může být vzorem? Sobotka, který nikdy nežil mimo parlament? Opilec Zeman, nebo eStBák Babiš, který z vysoka na jakoukoli morálku společnosti kašle a má jen tu svou? Jak máme učit děti, že lhát a podvádět je špatné, když čtvrt století nás reprezentují čím dál horší vlády a bezcharakterní, arogantní jedinci. A když už se nakonec člověk dovolává práva u soudů, tak je znovu závislý na spoustě faktorů, které s právem nemají žádnou souvislost, přestože to by mělo platit pro všechny stejně. Z mládí si pamatuji, že je špatné krást, ale pokud Babiš neustále v médiích opakuje, že“ všeci kradnů“, začínám pochybovat.
 
Předvolební sliby – volební systém
Chceme li změnu, je potřebná občanská zodpovědnost, což zejména znamená JÍT VOLIT. Tohle nám samozřejmě tvrdí všichni politici. Období před volbami je jediné období, kdy politiky lidé zajímají. Předhánějí se ve slibech, v rozdávání koblih, levného piva nebo guláše. Nejsnáze a nejlevněji ovlivní spodinu společnosti, která v podstatě nemá tušení, kdo je starostou v jejich obci, ale za stovku vám odpřisáhnou, že jejich bratr zastřelil Kenedyho.
Pak je tady velké množství lidí, kteří volit považují za povinnost, ale jsou z práce a života tak uhnaní, že nemají prostor a čas na hledání pravdy (a tu vám žádný politik neřekne), a proto si přečtou volební lístky, volební programy a jdou prostě zvolit to, co se jim nejvíc líbí. Což většinou bývá to nejhorší řešení, protože nejlíbivější programy mají právě ti největší lháři.
Další skupina voličů nemá žádné předsudky, a proto jdou volit na protest proti straně, kterou volili minule, nebo tzv. „MENŠÍ ZLO“. Jenže co je menší zlo????  Jsme vůbec schopni jej rozeznat. Ovlivňují nás zejména média, jenže ty jsou buď přímo majetkem nějakého politika či strany, nebo jsou v přízni a v očekávání štědrých dotací. Těžko najít nějaký nezávislý tisk, nebo portál, protože na internetu již funguje cenzura. Politici vůbec za čtvrt století vytvořili kolem sebe neprostupnou hradbu předpisů, zákonů a výhod, že žijí ve virtuální realitě. Někteří jsou dokonce přesvědčeni, že jsou lidem oblíbeni.
Poslední skupinou voličů jsou voliči z přesvědčení. To jsou přímo politici a členové stran. Tam se to považuje za povinnost.
Všichni ostatní jsou nevoliči. Lidé znechuceni polistopadovým vývojem.  Občané přesvědčení o tom, že žádné volby nic nezmůžou (a v tom je i podle mého kus pravdy), že jejich hlas nemůže nic změnit.
Vyházíme ze schránek desítky lákavých slibů a jsme u samotných voleb.
 
Volby
„Kdyby mohly volby něco změnit, dávno by je zakázali“ Asi na tom něco bude. Líbivé předvolební sliby, které barevně líčily, co všechno a pokud možno zdarma dostaneme a ani malou zmínku jak toho chtějí dosáhnout, ty už nejsou potřeba. V den voleb je naposledy, kdy o nich milý voliči uslyšíš. Lístky jsou vhozeny a karty rozdány. Sliby zapomenuty. Počet hlasů ve volbách je důležitý z několika důvodů. Ten nejdůležitější je, že podle nich dostanou strany prachy od státu. (tedy od nás). Pak také zhruba určí, kdo bude následující léta ve vládě (i když ani to není jisté). Nastává období bezvládí. Stará vláda už jede na setrvačník a nová ještě nemá mandát. Lid již je nepotřebný a nastal čas vyjednávání o vládě a čas velkých chvil prezidenta, který je jinak spíš na ozdobu (u nás ani to ne). Teď se ukáže, kdo na koho co ví, na koho vede složku, kdo má máslo na hlavě. Pomalu začne vznikat paskvil, kterému se říká „KOALICE“.
KOALICI nikdo nevolil a neměla tedy ani žádný program. Není proto povinována voličům žádným slibem. Začne vznikat koaliční smlouva, která má zejména za úkol udržet sama sebe pohromadě a koaliční program, který by se zřejmě sám splnil i bez přispění politiků. Alid???? Ten už je zase na čtyři roky mimo. Nemá žádnou pravomoc nikoho odvolat, nemá ani žádnou legislativní možnost cokoli změnit, nebo učinit nějaké rozhodnutí (referendum) Lid už není důležitý, až do dalších voleb.
 
Referendum
Je demokratický nástroj, určený k rozhodnutí o zásadních otázkách fungování státu. Tedy pouze státu demokratického, ne našeho Babišistánu. V demokratickém státu se politici lidu zodpovídají za své činy (u nás mají imunitu) a raději sami rezignují, pokud zásadně pochybili  (u nás nikdo za nic nezodpovídá). Naopak je nám vtloukán názor, že lid je příliš hloupý na to, aby mohl sám o sobě rozhodnout. To je LEŽ JAKO VĚŽ. Lid hloupý není a vědecké průzkumy ukázaly, že čím více lidí se na rozhodnutí podílí, tím je přesnější a správnější, protože se navzájem eliminují kladné a záporné extrémy a úchylky.
V roce 1906 se na jednom venkovském trhu konala soutěž v odhadu váhy býka. Svůj tip napsalo na 800 lidí. Odborníků i naprostých laiků. Žen i mužů. Jednotlivci se mýlili o značná procenta, ale k všeobecnému překvapení odhad všech hlasujících byl téměř přesný. Skutečná váha býka byla 1.198 liber a „hloupá masa“ tipovala 1.197 liber.
I moderní psychologie prováděla podobné průzkumy a vždy masa byla mnohem přesnější a její rozhodnutí správnější. Nakolik byl správný Brexit (podle mého to není problém Britů, ale EU) ukáže čas, ale my máme i v Evropě příklady z praxe.
Na vrcholu migrační krize Švýcaři ukázali, že obyčejní občané dokáží i v napjatých situacích rozhodovat rozvážně. Většina odmítla přísnější návrh zákona o vyhošťování cizinců a ponechala v platnosti mírnější verzi. Před pár lety si Švýcaři odmítli prodloužit dovolenou a pozdější vývoj potvrdil správnost rozhodnutí z roku 2001, totiž nevstoupit do EU. Tyto informace jsem čerpal z článku p.Robejška, ale i tak je zcela jasné, že LID MÁ PRAVDU.

Radek Sedláček
Pokračování příště
 
WEBOVÉ STRÁNKY PODLE VAŠEHO PŘÁNÍ

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one